Jak jsem běžela okolo přehrady a vařila hromadu lívanečků

To byl zase fofr ten víkend! Sotva jsem si uvědomila, že začal, už byla neděle večer a já jen zírala, kam se poděl… Ale událo se toho tolik, že na něj budu dlouho vzpomínat.

Jak už víte, v sobotu ráno jsem si byla zaběhnout běžecký závod Vokolo Príglu. Jestli budete mít někdy chuť, určitě si tento závod zaběhněte, protože je to můj nejoblíbenější. Není masový jako např. pražský půlmaraton, ale zároveň to není nějaký mini závod určen jen pro elitu, kde bych se bála, že skončím poslední. Na startu bylo maximálně 2000 běžců všech pokročilostí a výkonností (včetně 1 Keňana – překvapivě vyhrál…), běželo se jak po silnici (pro závod uzavřené) tak po úzké lesní cestičce plné ostrých kamenů a vystouplých kořenů (veškeré výstupky byly řádně označeny) a i to počasí se oproti předchozímu dni umoudřilo a nakonec vylezlo i sluníčko! Listy na stromech hrály všemi barvami podzimu – prostě nádhera! Vokolo Príglu jsem zaběhla ve stejném čase jako loni – 1:23 – takže spokojenost, ale příští rok musím trochu přidat :-).

(zdroj)

vypůjčila jsem si oficiální fota, proto ten vodoznak. Musím říct, že na to jak obvykle vypadám na oficiálních fotkách z různých závodů, na těchto se i docela sama sobě líbím :-)

Start byl v 11 ráno, resp. já startovala v 11:06 ve třetí vlně a doběhla jsem něco kolem půl jedné. Jakmile jsem popadla dech, popadla jsem i batoh z úschovy, banán a ionťák a valila na šalinu (tramvaj), abych se doma rychle osprchovala, namazala si rohlík se šunkou a vyrazila na další štaci.

Ve dvě hodiny totiž začínaly Podzimní zahradní slavnosti v Otevřené zahradě v Brně na Údolní 33 a já jsem byla požádána, zda bych společně s ostatními dobrovolníky neuvařila něco z dýně. Chtěli něco originálního, co otevře lidem oči, že se dá z dýně uvařit/upéct, takže takovou dýňovou polévku, kterou zná každý, byste tam rozhodně nenašli. Vedle dýňového guláše, dýňového špízu, brownies s kousky kandované dýně a dýňového koláče, jsem se rozhodla připravit snídaňové menu v podobě dýňové ovesné kaše a dýňových lívanečků.

stůl zatím prázdný a čistý…

Předpokládala se účast kolem 200 lidí, proto jsem počítala i se 200 vzorky jak kaše tak lívanečků. Jenže, jak už jsem psala výš, počasí se umoudřilo, udělalo se nádherně, což zřejmě přesvědčilo každého obyvatele Brna a okolí, aby navštívili Otevřenou zahradu a užili si nádherný podzimní den.

Ještě než se dostanu k samotnému vaření, chtěla bych vám říct něco málo o Otevřené zahradě. Otevřená zahrada je projekt Nadace Partnerství. Skládá se ze dvou částí: vnitřní část je představována pasivní budovou, která slouží jako příklad moderního a zeleného stavění a vnější část, která zahrnuje výukové hřiště s interaktivními stanovištěmi určenými zejména žákům druhého stupně základní školy. Tato stanoviště se snaží přiblížit dětem teorii, kterou znají z přírodovědy, zeměpisu nebo fyziky, do praxe pomocí různých her a soutěží. Jestli máte děti v tomto věku, určitě se běžte někdy do Otevřené zahrady podívat, věřím, že budou nadšení. Já jsem už dlouho ze školy venku, ale byla jsem naprosto unešená.

Tak a jdeme k tomu vaření…

Z domu jsem vyběhla s mokrými vlasy a s rohlíkem v ruce s cílem dorazit do Otevřené zahrady do půl třetí, jak jsem byla domluvená s vedením. A za minutu půl třetí jsem hlásila svůj příchod. Dostala jsem malý stolek s vařičem a cedulkou se jménem a mohla se pustit do práce. Suroviny a náčiní jsem si dovezla den předem tak už stačilo začít míchat a vařit.

Nejdřív jsem se pustila do vaření kaše, protože zatímco se kaše vařila, připravila jsem si těsto na lívance. Důležité bylo vše si řádně naplánovat! Nesměly být žádné prostoje… :-). Na chvíli jsem zpanikařila, když jsem si uvědomila, že jsem si doma zapomněla sešit s recepty rozepsanými na 200 porcí. Naštěstí je ale znám z paměti tak stačilo jen v hlavě vynásobit potřebným počtem porcí a bylo. Jakmile jsem u mého stolku začala vyvíjet nějakou aktivitu, začali se u mě shromažďovat lidé a dožadovali se lívanců. Musela jsem neustále dokola opakovat, že se lívance budou teprve dělat, že nejdřív musím připravit těsto atd. Tak nějak jsem měla chuť zavřít se do kuchyňky a těsto připravit tam... Když vařím tak musím mít klid, spoustu prostoru a před sebou recept. Ani jedno z toho jsem neměla a byla jsem z toho trochu dost nervózní. Jen doufám, že jsem to ale na sobě nedala znát… :-) Jo a ani nevím jestli tu mám říct, že jsem do mouky na lívance zapomněla přimíchat kypřící prášek a jedlou sodu. Naštěstí jsem si vzpomněla včas a přimíchala jsem je až do hotového těsta a nechala chvíli stát a působit. Lívance krásně vystouply a nikdo nic nepoznal… Uf!

Nakonec jsme se i přes super pomalý vařič dočkali a mohla jsem začít servírovat kaši. Kaše byla obzvlášť krémová, a to kvůli většímu podílu mléka vůči vodě (neodhadla jsem velikost hrnce a vody se už tam moc nevešlo…). Kaši jsem osladila hnědým cukrem, ale někteří mlsní jazýčci si ji ještě dosladili skořicovým cukrem. I přes to, že se někteří na kaši, která byla zbarvena do oranžovo-žluta, koukali nevěřícně, celý pětilitrový hrnec zmizel během chviličky. Moc díky mamce, která se chopila servírování kaše, zatímco já jsem chystala lívance. V některých chvílích by se mi hodil další pár (nebo dva) rukou navíc :-).

Mezitím se stihla rozpálit pánvička a mohly se začít dělat lívance. V tuto chvíli jsem byla ráda, že mezi mnou a hladovým davem byl aspoň ten malý stolek a rozpálený vařič. Jakmile byla první várka (6 lívanců) hotová, natahovaly se ke mě ruce s tácky a já nevěděla komu naložit dřív…

sice špatná kvalita fotky, ale perfektně ilustruje hemžení tácků na lívanečky

Moc mě těšilo, když se lidé ptali na recept nebo mi vykládali, jak dělají dýňové lívance oni. Všichni byli moc milí, lívance chválili a mnozí se vraceli pro další a další. Nikdy se nestalo, že bych hotové lívance odložila na stůl – pokaždé u stolku stáli lidé a lívance ihned odebírali. Doporučila jsem lívance posypat připraveným skořicovým cukrem, což byl hit zvlášť u dětí.

Ze začátku jsem tomu moc nevěřila, ale nakonec jsem spotřebovala celou velkou mísu těsta a věřím, že kdybych měla těsta víc a akce by nekončila, odběratelé lívanců by se určitě našli.

Byla jsem na vrcholu blaha, strašně jsem si to užívala a každá pochvala mě hřála u srdíčka. I když jsem byla hotová z dopoledního závodu, nohy jsem přestala cítit kolem čtvrté odpoledne a neskutečně mě bolela záda, mohla bych těm lidem vařit lívance celou noc! Únavu jsem v tu chvíli necítila, byla jsem jak zdrogovaná :-).

třeba budu i v televizi!!

Jsem neskutečně šťastná, že jsem dostala příležitost se akce aktivně zúčastnit a dělat při tom co mám ráda – vařit, povídat o vaření, o zdravém jídle atd. se stejně naladěnými lidmi. I když to bylo občas trochu stresové (hlavně na začátku), ihned bych do toho šla znovu. Pro mě to byl frmol od začátku do konce a až když jsem se balila jsem si uvědomila, že jsem nebyla celé odpoledne na záchodě… :-). Jen škoda, že jsem si neudělala pauzu a nešla se podívat po areálu na další atrakce, které v zahradě probíhaly – třeba vyřezávání dýní nebo moštování. Ale popravdě jsem si to uvědomila až na konci, kdy už bylo stejně pozdě a zahrada se zavírala.

kluci si zahradu užili dostatečně, některé atrakce prý Kuba nechtěl opustit a tak se tvořila fronta…

Jakmile jsem usedla do auta, uvědomila jsem si, že jsem naprosto vyčerpaná. Ale v pozitivním smyslu. Doma na mě čekali mojí kluci, kteří spolu strávili celý den a moc jim to spolu šlo. Hned co Kuba usnul jsem si nalila deci vínka a za nedlouho usnula jako miminko!

Z mého pohledu se Podzimní zahradní slavnosti vydařili. Určitě bych spoustu věcí udělala příště jinak, ale to už se teď stejně změnit nedá tak to ani neřeším. Doufám, že moje spolupráce s Otevřenou zahradou nebyla poslední.

Moc děkuji všem, co mě přišli pozdravit a podpořit. Jste nejlepší!

Taky děkuji mamce a Verči za krásné fotky!

A veliké díky mému milovanému manželovi, který se celý den postaral o Kubu. Vypadalo to, že jsem jim vůbec nechyběla, což značí jen to, že se měli beze mě dobře :-).