neděle 12. května 2013

S kojením v cílové rovince

Myslela jsem si, že to snad nikdy nepřijde, ale už je to pomalu tu. Přestávám kojit. Je to moje rozhodnutí, nikoli Kubovo – kdyby bylo po něm, tak bych ho kojila ještě v první třídě… Kojení přes den jsem zrušila úplně a teď jsme už na 1 kojení denně, a to ráno po probuzení (to v současné době bývá kolem 5 ráno!!). Vypozorovala jsem, že pro Kubu je nejdůležitější ranní kojení než kterékoli jiné, proto s tím budu ještě chvíli pokračovat, a to do té doby než vymyslím, co budu dělat až se Kuba ve 4 ráno probudí a bude vyžadovat mlíko. Že by se mi v tu nekřesťanskou hodinu chtělo jít ohřívat mlíko, to teda spíš ne… A navíc si nejsem úplně jistá, zda by tu náhradu vzal bez povšimnutí. Jak jste to řešili vy?

DSC_5664

No, ale vlastně proč to vlastně píšu. Nechci váš obdiv, že konečně úspěšně odstavuji (i když každá matka, jejíž dítě je na tom podobně jako Kuba a prsa se prostě nechce vzdát, si zaslouží pochvalu a uznání!!). Tentokrát se chci zaměřit na mě a co pro mě konec kojení znamená. Kromě těch obvyklých změn (návrat menstruace, třeba – ale to jste určitě slyšet nechtěli…) si teď musím dávat velký pozor co jím. Po téměř dvou letech už nemůžu sníst na co přijdu a odůvodňovat to tím, že miminko v bříšku to potřebuje nebo abych měla dostatek mlíka pro Kubu. Moje tělo už je zase skoro jen a jen moje a živí už jen a jen mě a tak se musím podle toho i stravovat.

Měla jsem štěstí, že nabraná kila po porodu šla dolů sama. Jasně, neseděla jsem doma na zadku a nečekala až se samy ztratí. Byla jsem aktivní, ale zase jsem nic nepřeháněla. Každý den jsem chodila na svižné procházky s kočárem a sem tam jsem si byla zaběhat. Toť vše. Žádné tvrdé tréninky v posilovně jsem rozhodně neabsolvovala.

A i když mě to kojení každou hodinu a půl někdy štvalo, nejlepší na tom bylo, že jsem mohla jíst cokoli a v jakýmkoli množství. Samozřejmě jsem se musela hlídat, aby Kuba netrpěl (vynechávala jsem nadýmavá nebo ostrá jídla), ale zase takové omezování to nebylo. Pocit hladu jsem cítila po každém kojení a nevím, jestli to byl jen můj pocit, ale kdykoli jsem kojila, cítila jsem, jak začínám mít hlad. Jakoby ze mě Kuba vysával všechny živiny a já pak měla zase potřebu je doplňovat.

Když píšu, že jsem mohla jíst cokoli a v jakémkoli množství, není to úplně pravda. Jako jo, mohla bych jíst svíčkovou se šesti a řízky s bramborovým salátem a ještě bych hubla, ale stejně jsem se snažila jíst zdravě tak jak jsem byla zvyklá. Jen jsem zvětšila porce a přidala víc svačin mezi hlavními jídly. Na svačinu jsem si většinou dávala jogurt s müsli nebo nějaký zdravější muffin, celozrnný chléb se sýrem a jablko atd., takže opět žádné tatranky nebo pudinky se u mě nekonaly.

DSC_6912

Kuba měl s příkrmy pomalý start. Byl úspěch, když jsem do něj dostala aspoň dvě lžičky mrkve a tak kojení byl jeho primární zdroj výživy ještě dost dlouho po jejich zavedení. Snad až po devátém měsíci se to zlomilo a začal víc jíst, ale i tak jsem kojila až 6x denně. Okolo vánoc bylo krušné období. Kuba se budil až 3x za noc a vyžadoval se mlíka. Doteď nevím jestli se opravdu budil z hladu (víc se během dne hýbal tak jsem usuzovala, že má hlad) nebo jen tak z nudy, ale uklidnil se až u kojení. V tu dobu jsem byla hodně unavená a vyčerpaná. Kuba ze mě vysával všechnu energii a já ji nestačila doplňovat. Takže jak většina lidí o vánocích přibírá, já jsem zhubla 1,5kg. A to jsem se vůbec neomezovala a neustále jsem něco zobala – tam rohlíček, tam linecký, tam oříšky…

Jenže teď je situace jiná. Kuba už na mě závislý není a i když by moje mlíko pil pořád, vím, že to už beze mě zvládne a hlady beze mě neumře (teď jsem spíš závislá já na něm, aby ulevil prsům… :-) ). S koncem kojení tak souvisí i ztráta obrovského energetického výdeje, který s sebou kojení přinášelo. Co to pro mě znamená? Stručně řečeno: měla bych přestat jíst! Teda aspoň tolik co doposud, aby se ze mě nestala kulička, co nestačí svému dítku na hřišti. No, tak dramatické to zase není, ale chápete, ne?

Protože jídlo mám hodně ráda tak možnost jíst co chci a neřešit to jsem si naprosto užívala. O to krutější je si začít hlídat porce a trochu se omezovat ve výběru jídla. Nemůžu říct, že bych si měla vybírat jiná jídla než která jsem jedla doposud. Myslím, že snídaně, obědy a večeře mám zmáknuté - jsou většinou nutričně vyvážené a chutné (pro mě). Největší problém mi ale dělá zobání všeho možného během dne. Tu lžička ovocné přesnídávky, tam lžička tvarohu, tam kousek sušenky, kterou Kuba nechal na koberci, nebo tam dvě lžíce jogurtu, který se mi nechce schovávat… Jsou to sice minimální příjmy, ale postupně se sčítají. Ve výsledku se na konci dne cítím nafouklá jako balon, ale hladová, protože jsem pořádně nesvačila.

A tak jsem se rozhodla, že to musím změnit! A jak?

Vím, že následující rady nemůžou působit na všechny, ale na mě fungují. Doufám, že se aspoň s některými z nich ztotožníte, a to i když zrovna nepřestáváte kojit :-).

1. Vnímat pocit hladu

Můj prvotní problém byl v tom, že jsem zobala, protože jsem to měla na očích. Ať se jednalo o Kubovy sušenky, kus buchty nebo zbytky od oběda, kdykoli jsem šla kolem kuchyně, automaticky jsem ochutnala. Nepřemýšlela jsem, jestli mám hlad nebo jen chuť, prostě jsem si úplně nevědomky to sousto strčila do pusy, protože tam leželo.

DSC_6542

Především musím začít vnímat, jestli mám vůbec hlad a pokud ano, jestli to, co vidím na té lince je právě to, co můj hlad uspokojí. Jednodušeji řečeno, musím přemýšlet dřív než si něco strčím do pusy. Nechci se omezovat, proto když mám opravdu hlad a vím, že to či ono mě uspokojí tak si to dám a dál to neřeším. Pokud si nejsem jistá, chvíli počkám, napiju se a po chvilce uvidím, jestli to byl opravdu hlad nebo jen žízeň (to se mi často stává).

2. Jídlo si vychutnat

Často se stává, že kvůli nedostatku času do sebe hodím oběd, který skoro ani nezaregistruji a pak hledám, co bych si ještě dala. I když se snažím vařit pro sebe a Kubu stejné jídlo, není docela často možné, že bychom jedli zaráz. Kubovi to přeci ještě trochu mixuji/mačkám a i když se jedná o stejné jídlo, Kuba to nechápe a vyžaduje to z mého talíře. Nakonec to dopadá tak, že do sebe rychle hodím tu svoji porci a pak dám Kubovi nebo naopak, nejdřív dám Kubovi a pak sobě. Jenže to už začíná být nevrlý a chce si hrát tak to do sebe opět rychle kopnu, aby byl klid :-).

DSC_7220

Těžko říct jak z toho ven. Když jde Kuba dopoledne spát, většinou ještě není čas na oběd a nemám takový hlad, abych si dala plnohodnotné jídlo. A když už hlad začínám mít a začnu si oběd chystat, je téměř stoprocentně jisté, že se Kuba probudí – zákon schválnosti :-). Jediné řešení, které mě napadá je, že budu muset míň snídat, abych měla hlad už v 11 a mohla se tak naobědvat v klidu a bez stresu.

3. Víc plánovat dopředu

Vše je jednodušší, když mám dopředu naplánované a uvařené jídlo, které se jen ohřeje nebo jednoduše nachystá. Tím odpadá dopolední shon rychle něco vymyslet a uvařit (ze surovin co jsou doma) jakmile Kuba usne, aby to bylo nachystané jak se probudí. Většinou to pro mě dopadá tak, že skončím u chleba se šunkou a paprikou (aby tam byla aspoň nějaká zelenina), což mě uspokojí opět jen na chvíli a pak často útočím na sklínku s burákovým máslem lžící :-).

To stejné platí i o večeři. Večeříme až když Kuba usne, což bývá kolem 8 večer. Začít v tu dobu něco vařit nebo připravovat něco složitějšího by znamenalo jíst kolem 9, a to už je na mě pozdě. Proto bych chtěla mít vždy večeři nachystanou nebo aspoň předchystanou před tím, než jde Kuba spát, abychom se opět nemuseli spokojovat s chlebem a něčím večer co večer. I když v zásadě proti tomuto typu večeří nic nemám, samotný chleba se sýrem, mě prostě neuspokojí, a to je pak důvod, proč po večeři vyhledávám něco, čím bych se dojedla.

DSC_7480

Tady je řešení jednoduché: plánovat, plánovat, plánovat. Bez toho to nejde a jsem si toho vědoma. Musím si prostě vyhradit chvíli – třeba po večeři, kdy Kuba už spí – a naplánovat jídlo na druhý den – ideálně na celý týden, ale jsem realista. S plánováním souvisí i nákupy, protože s plnou ledničkou se vymýšlí mnohem líp.

Co mi nejvíc usnadňuje práci je, když si ve volné chvíli nakrájím různé druhy zeleniny – papriky, mrkve, okurek, ředkvičky, kedluben… – které mám v krabičce v ledničce a které jsou kdykoli k dispozici. Další ideální oběd nebo večeře, které se dají nachystat dopředu jsou různé těstovinové či jiné saláty z obilovin (např. středomořský těstovinový salát), které tím, že se udělají dopředu, získávají odležením na chuti.

DSC_7228

4. Omezit jednoduché cukry

Jsem prostě na sladké – buchtičky, čokoládky – to je moje! Ovšem sladkosti nikdy neudělaly nic dobrého pro moje tělo (kromě náhlého přísunu energie) a tak není důvod se jimi cpát, že. Poslední dobou jsem na sobě vypozorovala jakousi závislost na sladké – hlavně na čokoládě. Nepochybně na tom měly zásluhy nedávné velikonoce, kdy nám mísa s čokoládovými zajíci přetýkala. No a hádejte, kdo je postupně zpracovával…? No jasně, já. Poslední dobou jsem si po každém jídle musela dát kousek něčeho sladkého, jinak jsem nepovažovala oběd/večeři za kompletní. Nebylo to zase tak, že bych snědla celou čokoládu, stačilo jeden/dva/tři čtverečky, ale už se to dostávalo do takové fáze, kdy se z toho stávala pravidelnost nikoli výjimka.

obrázek (4)

Nemám silnou vůli (hlavně co se týče čokolády), proto na mě nejvíc funguje, když sladkosti nemáme doma. To pak ať chci nebo ne, prostě doma nic nenajdu a tak mám smůlu. Když mám na něco chuť, většinou zabere, když si uvařím čaj a když ani to nepomůže, prostě si vyčistím zuby, což funguje na 100%. Nic totiž nechutná dobře s příchutí zubní pasty. A navíc bych si pak ty zuby musela čistit znovu (pokud by to bylo večer), což není zrovna moje oblíbená činnost.

5. Hýbat se

S Kubou jsem neustále v pohybu a teď když začíná chodit to platí dvojnásob. Jenže s Kubou je to jiný pohyb než co mám na mysli. Jde mi spíš o pohyb zaměřený na sebe – nikoli běh v předklonu s nataženýma rukama (to když utíkám za Kubou), kdy prostě nebudu nikoho honit, zvedat a nosit. Cítím, že “měknu”, proto tento každodenní pohyb nestačí a je třeba tam přidat něco navíc.

DSC_7721

Manžel se nabídl, že bude Kubu většinu večerů uspávat a tak bych chtěla tuto chvíli využívat – půjdu si zaběhat, zaposilovat, nebo třeba na jógu, kterou poslední dobou hodně zanedbávám (a moc mi chybí!). Taky bych chtěla začít znovu plavat. Kousek od našich je plavecký bazén kam jsem chodila plavat když jsem byla těhotná (do té doby kdy jsem oblékla plavky…). Naši si jistě rádi pohrajou s Kubou, zatímco já si dám pár bazénů. A když zrovna nebude žádný hlídač k dispozici, existuje spousta fitek, kde mi Kubu pohlídají v dětském koutku (to jsem ještě nezkoušela a zajímalo by mě jak by se tam Kubovi líbilo…). Těch možností je spoustu a je potřeba využívat každé příležitosti.

 

Věřím, že když všechny tyto typy zrealizuji, bude přechod z kojení do “normálního” života příjemnější a hlavně bez nechtěných následků :-).

 

Otázka: Jak jste zvládali konec kojení vy? Pocítili jste na sobě nějaké změny?

14 komentářů:

  1. Ahoj Pavlo, fandím ti a věřím, že konec kojení na tobě nezanechá vážné následky :). (Za to tvůj blog zanechává následky na mně :)) Tvůj plán vypadá dobře a téměř neprůstřelně, takže si myslím, že se ti podaří najet na běžný stravovací režim. Držím palce! Dej vědět, jak to pokračuje :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Kláro! Určitě tu budu zaznamenávat další průběh :-).

      Vymazat
  2. To s tím věčným dojídáním mini porciček je asi věčný boj všech matek malých dětí. Já teď u druhého prostě buď zbylé jídlo vyhodím, když je toho víc, tak zamrazím nebo dám do ledničky na druhý den. Jenže já mám výhodu většího počtu hladových krků, protože náš čtyřleťák většinou chce ochutnat to stejné, co jí rok a půl starý Kuba (pokud teda něco nechá, většinou pak malý ještě dojíždí jídlo po tom starším :-)).
    S ukončením kojení jsem měla docela problémy u staršího synka, kojila jsem ho do 16. měsíců, byl na prsu doslova závislý, jedl sice dobře všechno, ale jakmile dostal chuť na mlíko, začal se mi sápat do výstřihu, a když nebylo po jeho (v obchodě, na návštěvě u tchánů...), dostal úplný hysterický záchvat, začal ječet, válet se po zemi. V noci se budil snad co hodinu kvůli kojení, vždycky si jen tak cucnul a v pohodě usnul. Jenže já byla úplně vyšťavená, přesně jak píšeš. Pomohlo jediné, prostě mile a důrazně říct, že mlíko není (s ovázanýma prsama, protože ten první týden odstavení jsem měla pocit, že mi vybuchnou do obličeje...) a snažit se výbuchy vzteku eliminovat tím, že mu nabídnu jinou činnost. A v noci mě zastoupila flaška s čajem, později s mlékem (obyčejným kravským). Noci jsou opravdu nejhorší, doporučuju na první tři dny odstavování, aby s Kubou spal třeba tatínek, aby z tebe necítil mléko a zbytečně neplakal. Hodně mýchznámých to vyřešilo tak, že na pár dnů někam odjeli a tatínek musel dítko zmáknout sám, ale pak bylo všechno v pohodě, touha po mlíku byla ta tam a dítko si ještě navíc upevnilo vzah s tatínkem. Pokud tu možnost nemáš, tak bych volila alespoň ty oddělené noci. Prostě bys šla spát jinam a Kubu by si k sobě do postele vzal na chvíli tatínek.
    Taky je hodně důležité, kdy se s odstavováním začne, já u druhého dítka musela odstavit už v jeho roce, protože mě chytly záda a brala jsem silné léky proti bolesti. A odstavení prošlo úplně v pohodě. Je to hrozně indivuální, některé dítko tozvládne dobře a některé se holt týden vzteká, než přijde na to, že mlíčko definitivně "došlo".
    Tak přeju, ať odstavování proběhne v klidu a uvdiíš, že tě pak přejdou i chutě na sladké a budeš mít mnohem víc energie. A Kuba se určitě krásně rozjí, protože už nebude mít "mléčnou jistotu". Ale stejně je to kojení fajn, jsem horzně ráda, že jsem mohla oba kluky poměrně dlouho kojit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jůů, to je super komentář! Zkusím doma navrhnout, že bych někam odjela a uvidíme jak to projde :-). Ale taky jsem někde slyšela, že dítko to mlíko z mámy cítí, proto by ho měl v noci obstarávat táta. Kuba se mi zatím do výstřihu nesápe, ale začal mi vyhrnovat tričko zespodu tak nevím, jestli si jen hledá jinou cestu... :-). Myslím, že tuší, že se blíží konec, protože to ranní kojení trvá neskutečně dlouze a kdykoli ho odpojím, začne plakat a vyžaduje víc. Stejně si myslím, že už moc nepije, spíš jen tak žužlá, ale v tuto chvíli si ještě nedovedu představit, že bych skončila úplně... Uvidíme za pár týdnů. Jinak já jsem taky moc ráda, že jsem mohla kojit takhle dlouho a že jsem s kojením neměla žádné problémy (až na mastitidu 3 týdny po porodu...)

      Vymazat
  3. Ahoj :
    Kolik je vlastně Kubovi ? Já mám chlapečka 2.5 měsíce a sama jsem zvědavá, jak
    dlouho budem kojit.Doporučuje se alespoň 6 měsíců?
    Jinak je normální, že ho kojím naposled cca v 22:00-22:30 a vydrží
    až do cca 6:30 ? Normálně krásně přibývá :)...asi mám zlatý dítě :).
    Taky si s kojením libuju... jak jsem vše dala hned dolů...dokonce jsem štíhlejší než předtím, tak snad to tak zůstane i po skončení kojení...budu sledovat, jak jseš na tom Ty :)).p

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kuba má 14 měsíců a popravdě jsem moc ráda, že jsme vydrželi s kojením tak dlouho. Uvidíme jak dlouho to ještě bude probíhat, ale zatím nám to tak oběma vyhovuje.
      Kuba byl ze začátku stejný jako tvůj klučina. Taky vydržel celou noc - až jsem si říkala, že to není normální. Ale zhruba v 6 měsících se to zlomilo a začal se v noci budit. Asi měl víc pohybu a měl hlad. Nevím.

      Vymazat
  4. Ahoj, urcite to bude velka zmena nekojit, ale rekla bych spis pro tebe nez pro maleho, u nas jsem proste uz nedala a ani nebyla poptavka, dcerka si zvykla uplne v pohode. Jen ja to nesla trochu hur, chybely mi ty nase intimni chvilky, taky asi za to mohly hormony, precijen kdyz telo prestane mliko vyrabet, tak se hormony v tele dost zmeni. S tim pribiranim to myslim tak vazny nebude. Kdyz uz kojis takhle minimalne, energeticky vydaj to velky moc neni a hlavne budes mit mensi hlad. Alespon ja mela. Pri kojeni jsem byla nonstop hladova, ale ted si na jidlo kolikrat ani nevzpomenu, staci mi uz malo. A zbytky po diteti fakt ne, jednak mi neprijde jejich jidlo extra chutove dobry a druhak kasicky jsou treba hodne kaloricky, ze se radsi ovladnu a hodim ji do kose. A s tim chystanim mlika rano..dobre je si to vecer nachystat do termosky, to praktikujem do ted ;-) tak hodne stesti, urco to oba zvladnete ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za povzbuzení, je zajímavé jak to u každého probíhá úplně jinak :-)

      Vymazat
  5. ahoj Pavli, teda obdivuji, jaký máš parádní plán. Je fajn si to tak všechno sepsat, je to pak víc motivující. Já zatím ještě kojím (malému budou v červenci 2 roky), ale řekla jsem si, že max. ty dva roky. Měla jsem už mockrát krizovku, kdy jsem to chtěla vzdát. Ale pak jsem si řekla, že přeci když to mléko mám a je poptávka, tak je škoda ho kupovat. Navíc mezi prvním a druhým rokem je mléko důležité kvůli tvoření imunity děťátka. Má prostě pořád svá pozitiva. Čímž Tě samozřejmě nijak neodrazuji, aby sis své rozhodnutí rozmyslela. Je to každého věc, především je to věc mamky a dítěte, aby zvážili, co je pro ně prostě nejlepší. Já měla docela výhodu, že jednotlivé dávky mléka jsme odbourávali tak nějak přirozeně, nenásilně, nebylo kolem toho žádných slz. Teď už dáváme jenom před spaním. A tím pádem se mi i prsa nalívala postupně míň a míň. A navíc malý nikdy nebyl z těch, kteří by se dožadovali na veřejnosti. Ale co se týče toho přibírání, tak jak píšeš Ty, ze začátku jsem mohla sníst cokoliv, co jsem chtěla a ještě jsem hubla. Po roce jsem měla ještě o 2 kg míň jak před otěhotněním. Ale pak nějak ze dne na den to přišlo, kdy už kojení přestalo být výživné a už jsem se musela začít ohlížet. A teď jsem už druhý měsíc ve fázi, že si pořádně hlídám, co jím a poctivě cvičím. Dala jsem se na Jillian Michaels. Je teď hodně populární. Stačí půl hodina denně, zkus se podívat na její 30 Days Shred. Je to supr, má to účinky a i pro mamču na mateřské bych řekla, že je to reálné zvládnout. A zkouším i její další cvičení, hledám si ta půlhodinová, kterých je opravdu hodně a prostě nemá to chybu, jsem z ní nadšená. :-)
    Přeji, ať se Ti daří a ať si plníš své cíle! Kivi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé tak to je parádní, že ještě kojíš! Krizové okamžiky jsou asi normální, ale obdivuji tě, žes to tak dlouho vydržela. Úplně přestat zatím nechci a Kuba už vůbec ne tak to ranní kojení budu držet co to půjde.
      Jo, s Jillian už jsme měly tu čest... :-). Bylo to dost bolestivé, ale účinné!

      Vymazat
  6. Ahoj Pavli, já svoje děti kojila 1a1/2 a 1a3/4 roku a máš pravdu, že vždy jsem to poznala,když jsem přestala, tělo se mi začalo trochu obalovat, ale trvá to jen chvíli, než člověk zase uzpůsobí jídelníček a pohyb. Čím je člověk ale starší, tak ty mršky kila nejdou a nejdou dolů, takže já se nijak nestresuji vážením, ale začala jsem cvičit doma cvičení od Jillian Michaels a pěkně jsem se zpevnila a to mi ke štěstí stačí :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Já jsem kojila dceru do 22.měsíců, pak jsem si jednoho dne, kdy se mi na návštěvě u kamarádky neustále sápala po výstřihu řekla dost a od té doby jí už prostě nedala napít. Už předtím jsem zkoušela postupně snižovat frekvenci, ale vždy se to neobešlo bez pláče a hlasitého dožadování prsu, bohužel i na veřejnosti. A já už se cítila prostě strašně vyčerpaná, unavená, dcera se bohužel dožadovala třeba i 6x za noc. No a ani to nebylo nakonec tak hrozné, jak jsem čekala. První týden byl asi nejhorší, pak se spokojila při uspávání s tím, že si zajela rukou do mého výstřihu:-) a teď v jejích 2,5letech už na to jen s úsměvem vzpomínám. A jako krkavčí matka, která své dítě násilím odstavila, si rozhodně nepřipadám. Je to volba každé z nás a každá má právo se rozhodnout, kdy je ta spávná chvíle přestat.
    Jinak s přibýváním na váze jsem problém neměla, prostě se mi snížila chuť k jídlu a přešel vlčí hlad, který jsem také po kojení mívala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, že ses podělila se svoji zkušeností :-). Taky si nepřipadám jako krkavčí matka, protože si myslím, že mléko už Kubu nezasytí a má ho jen jako prostředek útěchy...

      Vymazat