II., III. trimestr (týdny 24-29)

Tak už jsem tu! Ve třetím finálním trimestru! Třetí trimestr se vyznačuje hlavně zvýšenou únavou, velkým břichem, otoky a dalšími ne úplně příjemnými věcmi. Zatím dobrý, ale jsem teprve na začátku.

Ve 25. týdnu jsem absolvovala test na těhotenskou cukrovku. K mému překvapení se již nedělají tři odběry jako tomu bylo před dvěma lety, když jsem byla těhotná s Kubou, ale jen dva – na lačno a dvě hodiny po vypití glukózy (dřív to bylo na lačno, po hodině a po dvou). Prý diabetologická asociace usoudila, že není zapotřebí stresovat nastávající matky třemi odběry a tak prý stačí dva. Já nevím, mně ty odběry zas tak nevadí, co je pro mě víc stresující je být celé dopoledne hlady… Nepřidala tomu ani moje mamka, která, když jsem ji dovezla Kubu na hlídání, měla udělané palačinky a neskutečně to tam vonělo :-(. Tak jsem se sebrala a po prvním odběru jsem se šla projít do města. No a poté, co jsem byla hotová mě čekala odměna. Málem jsem běžela z nemocnice sprintem, abych tam byla dřív :-).

ta vlevo je s jogurtem a jahodami a ta druhá s ostružinovou marmeládou

Každopádně test dopadl dobře, takže si takových dobrůtek můžu dopřávat klidně častěji :-).

Drobeček č. 2 rozhodně roste a rozpíná se kam to jde. Bojím se, že mu za chvíli dojde místo! Na kontrole ve 27. týdnu měl mít něco přes kilo, takže ještě má co dělat, aby se pořádně dopekla. Jinak paní doktorka říkala, že vypadá, že bude drobnější (nemám se prý bát, je to stále v normě…), což ovšem tvrdila i minule a pak měl Kuba 3,7 kg, takže tomu tvrzení nedávám moc velkou váhu :-)!

Bylo by škaredé říct, že mi břicho překáží, ale už mi prostě nejdou dělat některé činnosti tak jednoduše jako bez břicha. Třeba se už nepřisunu těsně ke stolu, ohýbání na zem se neobejde bez funění, o holení nohou raději pomlčím a nebudu vám raději říkat, kolikrát jsem si zavřela břicho do lednice nebo do dveří… Stejně se tomu jen pak směju a jsem neskutečně ráda, že to jsou jediné překážky a omezení, které v těhotenství mám.

Břicho už tedy neschovám do normálního oblečení a funguji výhradně v těhotenském a v oblečení na gumu. Nakoupila jsem si pár větších “netěhotných” tílek, ze kterých mi neleze břicho, dvoje těhotenské kraťasy a pak dvě sukně, tříčtvrťáky a kraťasy na gumu, které hodlám nosit i po porodu. Razím heslo: hlavně pohodlně a vzhledem k tomu, že trávím většinu času na zahradě nebo na písku, nějaké hogo fogo oblečení stejně neužiju.

Teplejší počasí si zatím užívám, i když vím, že to horší ještě přijde. Baví mě ukazovat břicho, neschovávat ho do bund a do manželových mikin a navíc je to strašně pohodlné mít na sobě jen jednu vrstvu. A co je nejúžasnější? Boty nazout a žabky – prostě žádné tkaničky, zipy, atd., ke kterým bych se musela ohýbat. Sice se pak stejně musím ohnout a zavázat boty Kubovi, ale i tak je naše výprava jednodušší. Když jsem byla těhotná s Kubou, převážnou část těhotenství byla zima, což bylo mnohem logisticky náročnější – než jsem se vypravila, byla jsem zpocená úplně všude… To jsem si pak několikrát rozmyslela, jestli mi to stojí za to!

 

BŘICHO

 

24. týden

 

NEVOLNOSTI

Nejsou!

 

25. týden

 

NECHUTĚ

Občas se mi stane, že nemám na něco chuť, ale to se druhý den zase změní, takže nejde říct, konkrétně, že bych měla k něčemu odpor.

 

26. týden

 

CHUTĚ

Chutě na pufované rýžové, kukuřičné a jiné výrobky už není tak silná, ale už se dá ovládat :-).

Přetrvává ale chuť na jogurty – hlavně ty řecké (i 0%), jogurtové výrobky, kefíry… a to všechno nejlépe s jahodami.

Pomalu se taky začíná se zmrzlinami. V tomto směru jsem spíš opatrná a bojím se různých salmonel a jiných nepříjemností, které navíc můžou ohrozit i drobečka v bříšku. Takže spíš dávám přednost Mroži na hůlce (můj nejoblíbenější). Před pár dny jsem si také udělala radost a koupila kelímek Haagen-Dazs – nevím jestli to byl dobrý tah nebo ne neb půl kelímku je fuč, a to jsem ho nikomu nepůjčila :-). Ale myslím, že to léto takto společně zvládneme!

Pak se taky nemůžu nabažit kedluben a ředkviček, ale to je možná tím, že jsem je celou zimu neměla a teď jsou jich všude plné stánky! Začínám cítit i chutě na rajčata, ale zatím jsou spíš vodnaté a bez chuti, abych si na nich vypěstovala závislost. Uvidíme jak bude v tomto směru postupovat léto!

Jo a ještě avokádo! Na to nesmím zapomenout! Když kápnu na nějaké akorát měkké k jídlu tak pomalu ani nestihnu dojít domů. Jsem schopná ho sníst samotné, ale ani jen tak rozmačkané na opečeném chlebu není vůbec špatné! Často si ho dávám do vaječných sendvičů: chléb+rozmačkané avokádo (1/2)+vejce jako volí oko jen s propíchnutým okem (aby byl udělaný žloutek)+sýr+listový špenát. Je to neuvěřitelná lahůdka (podobný recept ale bez avokáda najdete zde).

 

27. týden – není foto :-(

28. týden

 

ÚNAVA

Únava byla, je a bude a už ztrácím naději, že to bude někdy lepší. Tentokrát je těhotenská nespavost krutá a vybírá si ty nejhorší okamžiky. Když Kuba spí do půl osmé a já bych mohla dlouho spát, jsem od pěti vzhůru, když nemůžu po nočním čůrání usnout, Kuba vstává o půl šesté. Vypozorovala jsem, že se budím každé ráno mezi 4-5 a to pak buď ještě usnu a vzbudí mě v 6 manželův budík, takže nic moc… nebo už neusnu, což je taky nic moc… Vždyť to říkám, jsem ztracený případ!

Navíc Kuba nám začal usínat strašně pozdě večer – až kolem půl desáté – a to než pak poklidím, vysprchuju se a pokecám chvíli s manželem, kterého jsem celý den neviděla, tak do postele neulehnu dřív jak o půl jedenácté. A to je na mě až moc přesčas! Budeme muset s tím jeho spaním něco udělat…

ať taky vidíte jiné břicho než jen to moje :-)

29. týden

 

CVIČENÍ

Pomalu a jistě tu dochází ke změnám. Těhotenskou jógu navštěvuji nadále a doufám, že budu co nejdýl. Cítím se po ni skvěle a je to takový jediný čas, kdy jsem sama a uvědomuji si tu malou v bříšku. Je to takový náš čas, který mám jen pro sebe, taková příjemná relaxace, než se zase vrátím domů za svými kluky :-).

Co se týče běhu, ten pomalu ustupuje ve prospěch chůze. Možná to bylo i tím, že jsem se mu kvůli nedostatku času nevěnovala tak často, ale když jsem byla naposled, nebylo to ono. Cítila jsem dole hodně tlak, funěla jsem jako bych běžela na Sněžku a tak jsem raději přešla do rychlejší chůze, což bylo moc příjemnější a víc jsem si to užívala. Už teď mi ale běh chybí a těším se až se zase rozeběhnu, ale to už bude pravděpodobně bez přední zátěže :-). Když všechno půjde dobře tak v druhé půlce září bych mohla vyběhnout. Jejda, to je až za 4 měsíce!!!

Doma (nebo s Kubou na hřišti, když tam zrovna nikdo není) se snažím i trochu posilovat – ruce, nohy, zadek – ale to je spíš nepravidelné, jak si prostě vzpomenu a pokud večer zrovna nepadám únavou. Dokud to půjde tak bych dál ráda chodila i na lekce fitmami. Uvidíme…

 

DALŠÍ POZNATKY:

Přibrala jsem už 10 kilo! S Kubou jsem celkem přibrala myslím 15-16 kg tak uvidíme jak to teď půjde dál…

Chodím neustále čůrat. A piju. A čůrám. A piju…

Občas mívám hrozné sny. Třeba nedávno se nám ve snu narodil kluk a my nevěděli jaké mu máme dát jméno. Do konce snu se to nevyřešilo… (My ale opravdu nevíme, jaké bychom dali klučičí jméno tak doufám a věřím, že to bude opravdu holka!)

Kamarádce se má každým dnem narodit miminko. Už druhé. My neumíme být těhotné samostatně. S Kubou jsem byla o dva měsíce napřed já, teď je napřed o dva měsíce ona :-).

Vybíráme barvu do holčičího pokoje. Nejvíc se nám zalíbila taková malinová, kterou mají na jednom panelu v IKEA. Tak jsme zaúkolovali známý co mají známý a kód barvy máme! Uvidíme jak moc to bude blízko. Jenže ještě před tím nás čeká výměna střešních a bočních oken, tak možná dřív porodím než vymalujem…

To by byla sranda, kdyby to byl kluk! V malinovém pokoji… :-)

Sbírám co nejvíc poznatků od dvojnásobných matek. Na co bych se měla připravit než porodím??

 

Tak zase příště! Snad stihnu ještě jednu rekapitulaci před porodem…